pátek 30. listopadu 2012

Gao Xingjian / Hora duše.

Za vrcholem ztemnělé, zelené hory se vytratil poslední záblesk slunečního svitu, nad řekou zasténal večerní vichr. On oddechuje na vysoké lavičce u stolu, nohy si pokládá na rýžový špalek, konečně nabyl vnitřního klidu, zvedá hlavu, dívá se na potemnělý horský hřeben a cítí chlad stékajících slz a kapky u nosu - ó, buvole, ó, buvole, v tiché vodě ses narodil, na písečných březích vyrůstal, do vody matku sledoval, v horách za otcem lez, o obětní buben s kobylkou zápasil, na třech stranách ses bil, sedmkrát v zátoce zabíjel, kobylku jsi porazil, kudlanku zabil, vysoký bambus jsi pokácel, velkého bubnu ses zmocnil, matce bambus obětoval, otci bambus obětoval. Ó, buvole, ó, buvole, čtyři kruhy stříbra na hřbetě, čtyři kruhy zlata neseš, jdeš za svou matkou, jdeš za svým otcem, do temné jeskyně vcházíš, po dveřích bubnu skáčeš, s matkou horská sedla hlídáš, s otcem nad sousedstvím bdíš, aby zlý démon lidem neškodil, aby nečistý ďábel do chrámu předků nevstoupil, abys matce dopřál tisíc pokojných let a otci mír po sto generací.