pondělí 27. února 2012

Pařízky.
Kdysi dávno - ve svých prapředcích - jsem asi přes zimu mechovitě podřimoval v brlohu. Když se blížil podzim s bíle deskovitým, nehřejícím sluníčkem, narůstal ve mně neklid, jestli mi moje hřbetní a břišní sádlo vydrží přes celou zimu, abych příliš do jara hladem nezchlupatěl. Onen podzimní neklid prošel generacemi zřejmě až do mne, a proto teď, když táhne mlha, sháním v lese pařízky, abych si v civilizovaném brlohu mohl udělat oheň a nemusel v medvědovitém podřimování spalovat své hřbetní sádlo.Tak to dělám po mnoho dní a na lidi se neohlížím. Já přece nemohu za to, že oni už dávno ztratili svůj podzimní neklid.
(Stanislav Vodička / Planina ticha)