pondělí 6. února 2012

La mujer que buceó dentro del corazón del mundo (Sabina Berman).

"Ahoj, říkala jsem a podávala jim ruku. A musela jsem překonat nejdříve strach a pak odpor, když jsem brala do ruky něco tak nahého a křehkého a tak plného kostí, jako je ruka dvojnohého savce. Myslela jsem na Nunuci, které se zježila bílá srst okamžik před zablýsknutím. Myslela jsem na mou tetu, pohřbenou pod suchým sluncem Mazatlánu. Myslela jsem na tuňáky v ráji Puerta de Caeiro, schované v bezpečí 2. vrstvy moře, zelené vrstvy, jak se dívají na strop z moře, tečkovaný deštěm už celé věky. Klesla jsem první, tyrkysovou vrstvou. Dál jsem klesala druhou, zelenou vrstvou. Proplula jsem světlemodrou vrstvou. V tmavomodré vrstvě jsem mávala ploutvemi, abych našla plochý kámen. A ne, nebyl to anděl, kdo mě táhl směrem k mořskému stropu, ale medúza s obrovskou pulzující hlavou, zářící a pravděpodobně jedovatá, která mě vzkřísila elektrickým výbojem a rozhodně mě netáhla, ale spíše prchala, jak nejlépe dovedla, přede mnou, která jsem ji mávajíc ploutvemi pronásledovala. Pustila jsem chudáka medúzu, která se - náhle volná - jediným trhnutím ztratila v hlubinách, a z posledních sil jsem zamávala nohama a moje hlava se vynořila nad hladinu moře".